cíl: setkat se

...a tak jsem se rozhodla, že svůj třetí volný den strávím v Ambergu. 

Původně jsem měla jet ve středu, ale shodou okolností (narozeniny, ač cizí jsou vždycky dobrý důvod odložit cestování) jsem jela ve čtvrtek. Budiž.

O pár dní dříve jsem chatovala s kamarádkou z gymplu - s Kačkou. Psala mi, že navrhla našim dalším dvěma dobrým kámoškám, aby si udělaly výlet na Čerchov. Protože se dlouho neviděly. Prý ve čtvrtek. Tak jí povídám, hele a nechtěly byste přijet za mnou do Německa, stejně vás plánuju pozvat... a co kdybychom se sešly v Ambergu, já tam totiž pojedu na výlet, budu mít volno.

Fajn. Nadšeně jsem odeslala zvací maily všem třem holkám. Na gymplu jsme si dost rozuměly, byla to sranda a upřímně - ráda bych zase viděla. Konec nostalgické vsuvky.

...

V Ambergu jsem se sešla jen s Kačkou. Zbylé dva zvací emaily zřejmě ztroskotaly někde na cestě mezi Bavorskem a Chodskem... odpověď totiž nepřišla žádná. Ani záporná.

...

Takže jsme s Kačkou procházely Amberg; je dost malý, takže to nedá moc zabrat a člověk se může soustředit na konverzaci. Pak jsem ji zavedla na místo, které jsem viděla už dříve, totiž k budově, kde visel plakát Plzeň - město kultury 2015. Chápete to? V Německu... Obě jsme to pochvalovaly a pak se rozhodly jít dál.

A najednou (bacha, teď to přijde) Kačka povídá: "Koukni tam do toho okna na ten obrázek." Já: "Kam?" Kačka: "Tam rovně... ten obrázek, ta věž se hrozně podobá domažlický věži." Já: "Já ho nevidím." Kačka: "No před tebou..."

Já: "Asi jsem slepá... jééééé, čau..."

Kde se vzal tu se vzal, ukázal se starý známý, zjevil se jako písečná bouře v Atlantiku a šup už mi podával ruku.

Já: "Čau, co ty tady děláš???" On: "Čau, no co TY tady děláš???"

Tak jsme si vysvětlili, že já jsem teď au-pairka asi 50 km odtud, mám dneska volno a vyjela jsem si do Ambergu. A on že se vrací z dovolený, že si vyjeli s tamtěmi (měl tam ještě dva podobné zjevy s sebou) jako kněží na motorkách někam, už si nepamatuji kam.

A pak přišla ta zásadní otázka, kterou zajisté čekáte od zkušeného muže: "Nevíš, kde jsme si nechali motorky?" 

Nastala potřeba pohotově jednat! 

Tak jsem mu ukázala mapu (protože když přijedu do cizího města, tak si co nejdřív uzmu kus mapy, abych věděla kudy kam), řekla jsem mu, kde stojíme, on mi poděkoval a utíkal dál...

A my jsme s Kačkou dál procházely město, komentovaly zvláště vtipnou komunikaci s našimi kámoškami z gymplu (viz výše) a daly si ledovou čokoládu. Byl to moc příjemně strávený čas.

...

Žasnu nad takovými setkáními. Prostě žasnu, protože je to pro mě tak nevysvětlitelné. S Kačkou jsme se tak pilně domlouvaly, že jsme nakonec potkaly ještě někoho, kdo by nám vlastně ani na mysl nepřišel. Tohle člověk nevymyslí. Byl to jeden z nejhezčích dnů toho léta.

...

a tak jsem strávila svůj třetí volný den v Ambergu. 

Původně jsem měla jet ve středu, ale shodou okolností (narozeniny, ač cizí jsou vždycky dobrý důvod odložit cestování) jsem jela ve čtvrtek. Budiž...