a pointa?

Každý z nás

neseme si s sebou

tolik bolesti a zranění...

Tady stojíš. Tady běháš, sedíš, klečíš, sténáš nebo se válíš.

Co říkáš? Že létání není tvoje silná stránka? Aha. Že jsem to nepochopila, jak jsi to myslel? Jasně, že jsi na dně a nemůžeš pozvednout svou duši... Že prý lítáš jako hadr na koštěti a jsi rád, že se u vás nevytírá mopem. Žertuješ? Protože hadr sice lítá, ale je to jeden kus pohromadě, kdeždo mop je na tisíc kousků... Ty... ty se cítíš jako na tisíc kousků? 

... vím, jak s vámi v Egyptě nakládají...

Nevím, jak je to s našimi cestami. Kdo chodí a kdo si lítá. Komu patří cesty na zemi a komu ty na nebi. Znamení času; potkáš smírčí kříž

                                                      Bůh

                                                      Oběť

                                                      L....

                                                      Eloi, eloi

                                                      Sám

                                                      Tma

anebo ticho. Uzdravuje

Co říkáš? Byl tu hluk, neslyším tě...  

Já jsem... jsem!

Ach tak, že hledáš naději. Proto máš skloněnou hlavu k zemi, protože ztracené věci hledáme spíš dole než nahoře. Lupu? Lupu... nemám. Jen brýle, ale moje brýle ti asi nepomůžou, co? Ta naděje je nit. Co to zas...? Mluv pomalu... Ta naděje je nit, která drží náš život pohromadě: čím víc děr a záplat, tím víc niti je potřeba. Ale taková nit, ta se špatně hledá; je tenká, lehko ji odnese vítr, snadno se přetrhne. Hm. Nemůžeš bez ní žít: bezniti - beznaděj. Radu! Chceš radu? Soucit? Pomoc? Že mlčím? Mlčím jako všichni ostatní. Vždyť... Vždyť jsem to já, kdo tu nit hledá. Sklápím zraky a má hlava klesá, ach, odpusť! 

Bůh vašich otců, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.

A Bůh? Ten taky mlčí!

Jako ten pátek, když ukřižovali jeho syna...

A pointa?

Však víš, neděle...