Modlitba při zapálení svíčky v kostele

Pane, tato svíčka, kterou zde zapaluji, má být světlem, kterým mě osvítíš v mých těžkostech a rozhodnutích.

Kéž je to oheň, kterým ve mně spálíš všechnu pýchu, všechen egoismus a všechnu nepravost, kterým zahřeješ mé srdce a naučíš mě milovat.

Pane, nemůžu dlouho pobývat v tvém chrámu. Ale tím, že tady hoří má svíčka, zůstává tu i kousek mne samotné, který bych ti chtěla darovat. Pomoz mi, aby má modlitba pokračovala i při práci a jednání tohoto dne.

Amen.

nalezeno v kostele v Kastlu (Bavorsko); uvolněně přeloženo z němčiny 

Když jsem si to přečetla, byla jsem rázem o dvě kila lehčí (zhruba tolik vážil ten kámen na srdci), ale neříkám, že vy budete taky. Až budete na cestách a přijdete do cizího kostela, zapalte tam svíčku a pomodlete se tuto modlitbu. Nechte si trochu času a nasajte, nebo alespoň okoštujte příchuť tohoto chrámu Páně, ta příchuť bude zase trochu jiná. Třeba vám Pán zachutná zase trochu jinak... ;-)

Kastl  - bývalý klášter St. Peter, postaven po vzoru kláštera Cluny v Burgundsku; dovoluji si říci, že je to kostelní skvost, mísí se tam přinejmeším románský, gotický, barokní a klasicistní sloh a kromě nádherné výmalby (nachází se tam mimochodem i znak českého lva), zajímavé výbavy a pestrých dějin tam najdete i mumii princezny Anny (!), dcery císaře Ludvíka, která v Kastlu v roce 1319 zemřela, byl jí asi rok a půl. 

Je to přesně ten typ kostela, který vás donutí zírat, uděláte "och", pustíte čelist dolů a kocháte se:-)