A dívali se dopředu

uveřejněno s dvoutýdenním zpožděním

Poslední spolčo, pokoušíme se bavit se novotou jménem slackline a s talířem nazývaným frisbee, stahují se nad námi mračna... začíná pršet.

Co teď? Tak jdeme ke mně na kolej.

Moje útlá, skoro vystěhovaná a ne příliš pohostinná nudle (=pokoj) hostila naše spolčo; bylo mi ctí, Pane, díky!

...

Závěrečná modlitba.

Tak přemýšlím, jestli se dá zážitek z modlitby sdílet slovně, prosby, díky, chvály... za nás, za spolčo, za radost i bolest, jenom slova naší modlitby, světlo svíčky, která nedohořela, a Ježíš - zbyla tam pro něj ještě jedna židle:-D za to, co nás potkalo, za to, co nás potká, za to, v čem tě budeme potřebovat, 

Pane, díky!

Ne, nedá se vypovědět slovy, jaká modlitba to byla... sorry... Kdyby 120% znamenalo celek, byla by stodvacetiprocentní; byla všeobjímající, spontánní, společná, individuální, vyslovená, mlčící, pozemsky nebeská... už vám přijde, že melu nesmysly? Časem změníte názor.

A přitom všem se nad námi vznášely mraky rozličných tvarů na téma: čeká mě těžká věc, bojím se, potřebuju tě tam, Bože. A my jsme se za to modlili společně, Pane, díky!

Naše osobní cesta, s naším osobním příběhem, s naší osobní budoucností, o které víme velký lalulá. Kdo z lidí ví, kam ta cesta vede? A kdo s jistotou tvrdí, že ví, tomu se ostýchám uvěřit.

Uvidíme se v říjnu. Tak zas někdy... Ahoj

Bylo mi nanejvýš jasné, že už budeme někde jinde, že budeme jiní, že ty tři měsíce budou znamenat hodně. Možná. Snad. Alespoň pro někoho. Když Bůh dá. 

A tak jsem šla spolčáky vyprovodit před kolej. A když odcházeli, dívali se dopředu. (Já vím, to se normálně dělá, koukat se dopředu, když někam jdu...) Ale chápejte: d o p ř e d u , tam je ta cesta, cesta určená přímo pro nás, je přímo před námi vepředu. Je to snad příliš sentimentální nebo nostalgické... nebo příliš primitivní? Aťsi! Ale jestli chceme, kámové, někam dojít, nesmíme se ohlížet dozadu a musíme vykročit, i kdyby to byl nesmysl, i kdyby ta cesta vedla přes moře, i kdybychom měli kráčet po vodách!

Tak jsme snad nějak vyšli. Začala se nad námi stahovat mračna... vypadá to, že nám na cestě bude pršet... déšť Ducha svatého!

Pane, díky!

PS: ale možná to oni vidí jinak...:-)