Taková normální procházka___ ale křížová

Chtěla bych psát o zážitku. Ale ty chvíle jsem nějak výrazně neprožila, takže ve skutečnosti není moc o čem psát, kdyby...

kdyby se mi nechtělo a kdyby ----- prostě:

Na ten večer jsme měli naplánovanou křížovou cestu. Ze Strahova na Petřín. Večer. Čisté nebe. Skoro žádní pocestní. Většina té cesty byla taková, jak to jen vyjádřit, taková křížová - nemrzlo, ale teplo nám nebylo. A já jsem měla na zádech batoh ze školy, jenž obsahoval víc knížek než obvykle a choval se jako náklad___ jako kříž.

Směrem na Petřín dobří lidé svého času vystavěli hezká zastavení k té křížové cestě, s hezkými obrázky, tedy lépe řečeno malbami. Prostě taková milá a docela normální procházka___ ale křížová.

Čtrnáct takzvaných klasických zastavení PLUS čtrnáct takzvaných evangelijních zastavení MINUS ta, která se kryjí MINUS ta, která se dají spojit ...do prkýnka... už jsem v tom ztrácím (vysoká matematika!) no byla to taková neobyčejná postní kontaminace___ křížení.

Co vám mám povídat - nebyla to tradiční křížová cesta, ta pobožnost, kterou všichni (alespoň nějak) známe. A pravda je, že jsem se nedokázala soustředit, jak jsem původně měla v plánu. Hm, plán se změnil, pobožnost křížové cesty se změnila a moje ramena mě bolela, protože celou tu dobu jsem nesla ten batoh na zádech___ jako kříž.

Nebo spíš křížek...? Celé to ostatně bylo nic oproti tomu, co si prošlapal na Golgotu Ježíš. Ale asi tam byl s námi... nebo my s ním? To je fuk, hlavně že tam byl!

PS: Zapomněla jsem dodat, že už byla tma a svítily hvězdy.