Slunce a chrám

Viděla jsem slunce, jak ozařuje chrám. Bylo to tak jarní, a byl podzim.

Gotický oblouk na mírně béžovofialovém podkladu, ačkoli absolutně v menšině oproti okázalosti jeho okolí, vystupoval tak jasně a tak pevně, že ho nebylo lze přehlédnout.

Dědictví otců...

A člověk zatím žije vteřinu za vteřinou, den za dnem, od týdne k týdnu, jen aby byl týden pryč, už aby byl večer, aby už bylo zítra. Odšrktnout, udělat fajfku a oddychnout si, protože - mám splněno

Nauč nás počítat naše dny...

Chodíce kolem staletých chrámů neuvědomujeme si dar této chvíle a svého času.

Komu je čas jako věčnost

a věčnost jako čas,

ten je osvobozen

od všech sporů...