Když a jak

Když mám pocit, že nevím, kdo jsem. Když se přátelé obrací zády. Když se na mě všechno valí. Když  nezvládám přijímat, co prožívám. Když mi utíkají věci pod rukama a známá půda mizí pod nohama. Když vidím svoji slabost. Když slyším, jak špatně mluvím. Když nevnímám dobré věci. Když se topím v mořích mračících se myšlenek. Když už raději nepočítám s dobrými výsledky. Když si říkám, že už to lepší nebude...

Vize budoucnosti, která je nejistá... cesta, jejíž pouhých pár centimetrů lze spatřit a pak tma, strach před tmou, zeď ze tmy a ty ve tmě

musíš jen věřit, že se dostaneš dál, že tě někdo podrží a řekne ti, co dělat

musíš jen věřit, že šlápneš na pevnou zem, že ti někdo rozsvítí a řekne, běž tudy

jak velká ta víra musí být

jaká odvaha učinit krok do neznáma

jak hluboký strach to nese 

a jaký člověk, který  přece vykročí!

Bože, veď nás, protože jít sám... to nechci nikomu přát.