,,Ve Žďáru vybuchla bomba!"

Na začátku vás všechny zklamu, neboť ten nadpis je metafora, nikoli zpráva o výbušnině, která... (však asi víte). Tímto se tedy senzacechtivým čtenářům omlouvám;-)

A ačkoli je to jen metafora, přece se skutečně stala. Totiž bomb vybuchlo několik, přesně tři. Nečekala jsem, že po všech možných setkáních bude Žďár nějak výjimečný. Spíš jsem tam jela vzpomínat na Tábor 2007. (Na Tábor se dalo vskutku krásně vzpomínat, protože často zaznívala Táborová hymna, to jsem byla moc ráda.) První dva dny - nic překvapivého. Třetí den - koncert Josefa Špačka. Pocity po internetu nesdělím a slova nestačí...

V pátek nastal zvrat. Příprava na zpověď. Ano, drazí stále čtoucí můj článek, ne zpověď samotná, ale ta příprava byla - jak to jen říct - osvobozující.

V sobotu jsem dostala obrovitánský dar. Svátost biřmování. Přestože mi byla udělena skoro před dvěma lety, byla jsem biřmována až ve Žďáru, dřív ne. Tomu se říká protiklad.

A ta třetí bomba byla načasovaná na neděli. Setkání s mojí bývalou učitelkou z gymplu, žďárskou rodačkou, mě položilo na lopatky. (Nečtěte, máte-li hlad!) Nejenže nás vzala k sobě domů, ale musela jsem já a moje kamarádka sníst meloun, hraběnčinya řezy se šlehačkou, štrůdl a na cestu nám dala broskev, nabídku polévky jsme odmítly a její zklamání z toho, že jsme se neozvaly dřív, jsme se snažily omluvit. Že nás odvezla na nádraží autem, to byl vrchol pohostinnosti. A mezitím vším jsme povídaly a povídaly... Nadšení  z tohoto setkání prýštilo na obou stranách.

Čili abych to nějak shrnula, první bomba byla příprava na zpověď, druhá biřmování a třetí - to bych vám přála taky, totiž poznat svého učitele jako člověka. Pán si tam pro nás připravil úžasné věci. A stejně jako vedle bomby je sirka ničím, tak vedle těchto událostí je zbytek skoro zanedbatelný. Takže NAŽĎÁR!!!

PS: článek píšu víc než měsíc po CSM, to je záměrně;-)